Štědrost začíná u obdarování sebe

Štědrost je považována za jednu z ctností. Ona také je dobrá, ale je zapotřebí ji správně chápat. My lidé jsme si za ty věky spoustu věcí obrátili vzhůru nohama. A tak je to i u štědrosti. Často máme mylnou představu, že je to postoj, kdy jen dáváme dárky a pomáháme druhým. A sami se postavíme na druhou kolej s tím, že:

My přeci toho tolik nepotřebujeme (Sebedestrukce z doby, kdy se za nás někdo z rodičů obětoval, nebo to tak prezentuje).

Na nás nezáleží, hlavně ať mají ti chudáčci (Jojo, machrování, že je možné na nás vyzkoušet cokoli a my to dáme).

Jsme přeci bohatí, tak je nemorální někomu nedat (Jak krásná ukázka skryté nenávisti vůči bohatství a bohatým lidem).

O nás se Vesmír vždy postará (Nepochopení toho, co to vlastně Vesmír je a že si ho spolutvoříme svým životním postojem).

Štědrost není nic jiného než vyjádření hluboké úcty sobě jako lidské bytosti. Obdarování sebe. Ať už tím, že si dovolím projít zkušeností, která mne celkově obohatí a díky níž se posunu na další mezník svého života nebo tím, že si dovolím investovat do svého rozvoje, podnikání, nebo si dovolím ve svém týdnu den, kdy mám úplné volno od jakýchkoli záměrů a plánů a jen tak plynu. Štědrost znamená velké ANO své existenci a všemu, co potřebuje ke své expanzi.

ANO, jsi tu správně.

ANO, vždy Tě tvé nohy unesou.

ANO, pro všechny je tady potravy hojnost.

ANO, je tu dost prostoru na to, abys roztáhl křídla.

Přejeme-li si reprezentovat štědrost, potřebujeme ji proto vyzařovat v její zdravé formě. Budeme-li stále přemýšlet nad tím, jestli jsme dali dost, jestli se nám to vrátí nebo se nedej bože pranýřovat za to, že způsobujeme ostatním strádání a bídu, Vesmír nám nastaví zrcadlo v podobě peklíčka, kde nás začnou jistí lidé postojem bezmocného využívat a tlačit jemně ke zdi. Proto si každý z nás potřebuje v sobě uzdravit oba protipóly, jak bezmocnou chudinku, tak lítostivého hodného člověka, který se nechá vydírat. Není třeba chodit kvůli tomu na terapii, jen se začít mít doopravdy rád. Obdarovávat ty, kteří se točí dokola připomenutím, že mají hojnost lásky v sobě, jen si ji neuvědomují a potom čekají na krmení pověstnou stříbrnou lžičkou. 

Štědrá společnost se totiž netvoří budováním dalších a dalších charit, ale vytvářením komunit, kde si navzájem pomáháme v lepším porozumění sobě samotným. A kde budujeme svou sebe-hodnotu tak, že si dáváme navzájem prostor k probouzení a projevení svých darů.